Duševní zdraví mužů: Proč stále mlčíme a jak to změnit

Před třemi lety jsem seděl v autě na parkovišti před supermarketem a nebyl jsem schudný se hnout. Nic se nestalo. Žádná tragédie, žádná krize. Prostě jsem tam jenom seděl a civěl do volantu. A přitom jsem měl pocit, že se mi rozpadá svět.

Ten den jsem si poprvé přiznal, že to není v pořádku. Že ta tíha, kterou nosím v hrudi už měsíce, není normální. Že únava, která mě provází od rána do večera, nemá nic společného s tím, kolik jsem spal.

A přesto mi trvalo dalších šest měsíců, než jsem o tom řekl někomu jinému.