Minulý měsíc jsem se probudil a uvědomil jsem si něco nepříjemného. Nemohl jsem přečíst ani pět stránek knihy, aniž bych sáhl po telefonu. Když jsem čekal na kávu, prsty automaticky tápaly po obrazovce. Když mi někdo poslal video, nestačil jsem čekat třicet vteřin, až se načte. Byl jsem závislý na rychlých odměnách. A nebyl jsem […]
Pokračovat
První ledovou koupel jsem si dal 1. února. Bylo mínus pět venku, vana plná ledové vody z lednice, a já v ní jen v trenýrkách. Stál jsem tam deset vteřin. Nebo možná pět. Připadal jsem si jako blbec. A zároveň jako ten největší hrdina. O měsíc později stojím ve studené Vltavě, vodu mám po prsa, […]
Pokračovat
Před pěti lety jsem se ocitl v bodě, který mě v tu chvíli ani nenapadlo pojmenovat. Byl jsem osamělý. Ne v tom smyslu, že bych neměl s kým mluvit. Pracoval jsem, potkával lidi, chodil na piva s kolegy. Ale když přišla noc a zhasl jsem světlo, věděl jsem, že nemám nikoho, komu bych zavolal, kdyby […]
Pokračovat
Otevřel jsem Instagram a tam byl. Kámoš z gymu, kterejho jsem měsíc neviděl. Stál na pláži v Bali, s britským úsměvem a holka modelka u boku. Pod tím fotka z jeho novýho bytu. A já? Seděl jsem v pronajatý garsonce, v teplákách s flekama od kafe, a čekal až mi dojde pizza. V tu chvíli […]
Pokračovat
Zase jsem to udělal. Seděl jsem u počítače, měl jsem napsat článek. Místo toho jsem otevřel nové okno prohlížeče a začal koukat na videa o tom, jak si lidé zařizují kanceláře. Nemám ani vlastní kancelář. O hodně později jsem si uvědomil, že jsem zase prohrál. Prokrastinace je ten nejlepší společník, kterého nechceš. Je tam vždycky, […]
Pokračovat
Stál jsem na párty. Plný sál lidí, hudba, smích, skleničky. Všude kolem mě se někdo bavil, někam běžel, s někým mluvil. A já jsem tam stál s pivem v ruce a cítil jsem se úplně sám. Nebyla to první, ani poslední taková chvíle. Ta osamělost mě doprovázela roky. V práci, v restauraci, v parku. I […]
Pokračovat
Ten citát mě zasáhl. Připomněl mi večer, který strávím s bývalými spolužáky u piva. Místo zábavy jsem dostal depresi. Diskuze byla úplně mrtvá. Fotbal, kdo kam přestoupil, nudná práce, blbá škola, nový mobil. Žádná debata o plánech, snech, cílech. Chyběla mi tam jiskra. Nadšení. Život.
Pokračovat
Jsem srab. Řeknu to rovnou, ať víš, s kým máš tu čest. Bojím se blbostí – ztrapnění, odmítnutí, výšek, tmy, někdy i úspěchu. A vím, že nejsem sám. Každý chlap, kterého znám, má svůj strach. Rozdíl je v tom, co s ním dělá. Tento článek není o tom, jak se strachu zbavit navždy. To nejde. […]
Pokračovat
Byl jsem tlustý, nosil divné brýle, rovnátka, neúčes. Holek jsem se bál a sebevědomí jsem měl někdě v mínusu. Měsíce, možná roky, jsem s tím nic nedělal. Čekal jsem, že se něco stane samo.
Pokračovat