Dlouho jsem si z meditace dělal legraci. Představoval jsem si člověka v pyžamu, jak sedí s nohama překříženýma, dlaně na kolenou, a mumlá něco o pozitivní energii. Tohle jsem si říkal já, člověk, co vstával v šest, běhal v dešti a považoval za měkkost cokoliv, co nemá měřitelný výsledek. Meditovat? To je přece pro lidi, […]
Pokračovat
Roky jsem čekal na ten správný čas začít. Až budu mít víc peněz, času, odvahy. Přišel jsem na to, že správný čas neexistuje. Co se stalo, když jsem začal.
Pokračovat
Sedíme v kavárně a ona se zasměje na zprávu v telefonu. Jméno na displeji mi nic neříká. Vzápětí mi nic neříká vlastně nic — ani ta kavárna, ani káva, ani to, co mi předtím vyprávěla. V hlavě mi běží jediný film: kdo to je, proč se tak směje, a proč zrovna teď, když já sedím […]
Pokračovat
Upřímná osobní esej o tom, jak jsem se zvedl po konci dlouhého vztahu. Co skutečně pomohlo, do čeho jsem se úplně zablokoval a co byla čistá chyba.
Pokračovat
Bylo mi dvaatřicet a stál jsem u kuchyňské linky v bytě, kde jsem tehdy bydlel sám. Něco mě naštvalo — už nevím co, pravděpodobně maličkost — a já jsem se chytil za tvář dlaní, loktem opřeným o linku, a zhluboka, pomalu jsem vydechl nosem. A v tom okamžiku jsem se zastavil. Protože ten gesto, ten […]
Pokračovat
Minimalismus pro muže není o chudobě. Zkusil jsem se zbavit poloviny věcí a zjistil jsem, že prázdný prostor mi vrátil klid, čas i peníze. Tady je jak.
Pokračovat
Píšu tohle v pátek večer. Z vedlejšího baru se line hudba, dva kamarádi mi píšou, jestli nejdeme na pivko, a já si vařím třetí čaj. Je třicátý den. Třicet dní bez jediného půllitru, sklenky vína, panáka na uklidnění. V zemi, která se rok co rok pase na čele žebříčku v pití, je tohle buď malá […]
Pokračovat
Roky jsem si stavěl dokonalou ranní rutinu. Pak mi spadla a zjistil jsem, že mě celou dobu spíš ničila, než pomáhala. Tady je, co dělám dnes — a co funguje místo honby za dokonalostí.
Pokračovat
Bylo to v březnu. Běžel jsem na autobus — ne nějaký daleký, prostě pár set metrů — a když jsem naskočil, musel jsem se opřít o tyč a předstírat, že koukám z okna, abych popadl dech. Tři zastávky jsem tam stál jako pes, který se navztekal, a snažil se, aby si toho nikdo nevšiml. Ten […]
Pokračovat
Jak jsem se naučil žít s nejistotou (a proč to byla nejlepší věc, co mě mohla potkat) Stál jsem na okraji města, koukal na budovu, ve které jsem strávil posledních šest let. Klíče od kanceláře jsem měl v ruce naposled. V tu chvíli jsem nevěděl, kam půjdu zítra, jak zaplatím nájem za měsíc, jestli mi […]
Pokračovat