Odpustění: Proč je nejtěžší odpustit sám sobě (a jak na to)

Dlouho jsem si myslel, že odpustění je něco, co děláš pro druhé. Že když ti někdo ublíží, máš dvě možnosti — buď mu to oplatíš, nebo mu odpustíš. Jako by to byl dar, co dáváš někomu jinému. Jako bys tím hlavně ukázal, že jsi nad věcí. Trvalo mi roky, než jsem pochopil, že nejtěžší odpustení […]

Pokračovat

Jarní reset: Jak jsem si vyčistil hlavu, kalendář i skříň ve třech dnech

Byl květen a já seděl u kuchyňského stolu s šálkem čaje, který už dávno vystydal. Před sebou hadry, pošťácké lístky z března, nabíječka, co nefunguje, a účtenka z lékárny, jejíž smysl jsem už dávno zapomněl. Prostě — nepořádek. Ne takový, co vyřešíš za deset minut. Takový, co se kolem tebe plíživě nahromadí měsíce a ty […]

Pokračovat

Kdo jsi bez svých úspěchů: Jak jsem se naučil, že nejsem to, co dokážu

Kdo jsi bez svých úspěchů: Jak jsem se naučil, že nejsem to, co dokážu Představ si situaci. Stojíš na párty, někdo tě osloví, a první věta, kterou uslyšíš, je: „Tak co děláš?“ Nehledá tě. Hledá tvůj štítek. A ty ten štítek potřebuješ. Protože bez něj — kdo vlastně jsi? Tenhle otázka mě pronásledovala roky. Dlouho […]

Pokračovat

Proč ti ženy stále utíkají – tvé zákulisní chyby, o kterých nevíš

Před pár lety jsem seděl na baru, koukal do prázdna a přemítal, proč se na mě všechny holky vykašlaly po pár schůzkách. Myslel jsem, že jsem ten správný týpek — upřímný, pozorný a se solidním životem. Jenže realita mluvila jinak. Měl jsem tolik zkrachovaných vztahů, že bych mohl otevřít muzeum ztroskotaných nadějí. Pak mi to […]

Pokračovat

Syndrom podvodníka: Když úspěch bolí a ty si připadáš jako lhář

Sedím v kavárně a čtu zprávu od klienta. Píše, že práce, kterou jsem pro něj odvedl, přinesla firmě dvojnásobný obrat. A víš, co cítím? Ne vděk. Ne hrdost. Spíš ten známý chlad v žaludku, který mi říká: „Brzy na tebe přijdou. Zjistí, že jsi to jen odfaktoval štěstím.“ Syndrom podvodníka. Znáš ten pocit, viď? Pamatuju […]

Pokračovat

Jak jsem přestal být zaneprázdněný a začal být produktivní

Minulý rok v úterý odpoledne jsem seděl u stolu a měl jsem pocit, že jsem ten nejdůležitější člověk na světě. Kalendář plný do poslední minuty. Zprávy, které neustále blikaly. Dva nedokončené projekty, tři schůzky, které se překrývaly, a večer ještě trénink. Byl jsem zaneprázdněný. Byl jsem busy. A tehdy se mě kamarád zeptal: „Co jsi […]

Pokračovat

Jak jsem se stal magnetem pro kvalitní lidi — cesta ze samoty

Ve dvaceti pěti jsem měl nula blízkých přátel. Žádné lidi, kterým bych zavolal, když se mi nedaří. Žádné páteční večery, na které bych se těšil. Jen práci, telku a pocit, že něco fundamentálně neumím — být s lidmi. Dnes, o pár let později, mám kolem sebe lidi, před kterými se nemusím předvádět. Přátele, kteří mi […]

Pokračovat
1 2 3 9