Pět let jsem chodil do stejné posilovny. Stejný přístroj na břicho u okna. Stejná zrcadla. Stejný pach potu a dezinfekce. A pak jednoho dne v dubnu jsem prostě nešel. Vyrazil jsem do parku a cvičil na čerstvém vzduchu. Ten den mi změnil přístup k pohybu víc než cokoliv předtím. Není to příběh o tom, jak […]
Pokračovat
Před třemi lety jsem seděl v autě na parkovišti před supermarketem a nebyl jsem schudný se hnout. Nic se nestalo. Žádná tragédie, žádná krize. Prostě jsem tam jenom seděl a civěl do volantu. A přitom jsem měl pocit, že se mi rozpadá svět. Ten den jsem si poprvé přiznal, že to není v pořádku. Že […]
Pokračovat
Minulý měsíc jsem stál před zrcadlem a viděl jsem někoho, koho jsem nechtěl vidět. Nebylo to o tom, jak vypadám — i když upřímně, těch pět kilo navíc nebylo těžké přehlédnout. Bylo to o tom, jak se cítím. Těžký. Pomalý. Vyčerpaný po schodech do třetího patra. Šest měsíců. Tak dlouho to trvalo. Šest měsíců od […]
Pokračovat
Březen pro mě vždycky znamenal jediné: přežití. Konec zimy, první slunečné dny, a já jsem se každý rok ocitl v bodě nula. Unavený, přetížený, s kalendářem plným závazků, které jsem už nechtěl, a skříní plnou věcí, které jsem nepotřeboval. Přiznám se – zima mě vždycky dostane. Ty krátké dny, šero už ve tři odpoledne, ta […]
Pokračovat
Každý duben se to stalo. Zrcadlo v koupelně najednou ukazovalo něco jiného než v lednu. Břicho nebylo tak ploché, ramena ne tak široká. A v hlavě se rozezněl ten samý hlas: Máš měsíc na to, abys líp vypadal na pláži. Tento rok jsem s tím ale skončil. Ne proto, že bych se vzdal. Ale proto, […]
Pokračovat
Před týdnem jsem si všiml, že za jediný den jsem vzal telefon do ruky 173krát. Ne, to není překlep. Sto sedmdesát třikrát. Neuvěřitelné číslo, ale bohužel pravdivé. Začal jsem totiž používat jednu appku, která sleduje, kolikrát odemkneš telefon, a tenhle výsledek mě totálně šokoval. Každý z těch momentů znamená přerušení něčeho, co jsem dělal. Přerušení […]
Pokračovat
„Někteří lidé zemřou ve 25, ale pohřbí je až v 75 letech.“ Benjamin Franklin Ten citát mě zasáhl. Připomněl mi večer, který strávím s bývalými spolužáky u piva. Místo zábavy jsem dostal depresi. Diskuze byla úplně mrtvá. Fotbal, kdo kam přestoupil, nudná práce, blbá škola, nový mobil. Žádná debata o plánech, snech, cílech. Chyběla mi […]
Pokračovat
Sedíš v poradě. Všichni vás uznale poslouchají. Říkáte věci, které znějí chytře. Jenže uvnitř máš pocit, že to brzy prokoukne. Že tahle façada nemůže trvat věčně. Že na své pozici jsi omylem. Že ti chybí kompetence, které všichni ostatní mají. Víš, o čem mluvím. Ten pocit má jméno: syndrom podvodníka. A postihuje až 70 % […]
Pokračovat
Před pěti lety mi šéf zavolal do kanceláře a řekl mi, že moje práce není dost dobrá. Že prezentace, na které jsem strávil víkend, nebyla „on“. Že ode mě čekal víc. Seděl jsem tam, cítil jsem, jak se mi zvedá tlak, a jediné, co jsem chtěl udělat, bylo obhájit se. Vysvětlit mu, proč to tak […]
Pokračovat
Třiadvacátého února mi bylo pětatřicet. Probudil jsem se a ležel jsem tam, koukal na strop a přemýšlel. Nebyla to klasická krize středního věku. Žádný sportovní auto v garáži. Žádná nová holka. Žádný náhlý odchod z práce. Jen ticho a jedna myšlenka: „Takže teď je ta druhá polovina.“ Nikdo mě na to nepřipravil. Všichni mluví o […]
Pokračovat