Sedím v kavárně a čtu zprávu od klienta. Píše, že práce, kterou jsem pro něj odvedl, přinesla firmě dvojnásobný obrat. A víš, co cítím? Ne vděk. Ne hrdost. Spíš ten známý chlad v žaludku, který mi říká: „Brzy na tebe přijdou. Zjistí, že jsi to jen odfaktoval štěstím.“ Syndrom podvodníka. Znáš ten pocit, viď? Pamatuju […]
Pokračovat
Minulý rok v úterý odpoledne jsem seděl u stolu a měl jsem pocit, že jsem ten nejdůležitější člověk na světě. Kalendář plný do poslední minuty. Zprávy, které neustále blikaly. Dva nedokončené projekty, tři schůzky, které se překrývaly, a večer ještě trénink. Byl jsem zaneprázdněný. Byl jsem busy. A tehdy se mě kamarád zeptal: „Co jsi […]
Pokračovat
Ve dvaceti pěti jsem měl nula blízkých přátel. Žádné lidi, kterým bych zavolal, když se mi nedaří. Žádné páteční večery, na které bych se těšil. Jen práci, telku a pocit, že něco fundamentálně neumím — být s lidmi. Dnes, o pár let později, mám kolem sebe lidi, před kterými se nemusím předvádět. Přátele, kteří mi […]
PokračovatObjevte, jak překonat své trauma a žít naplno. Každý má svůj příběh, ale vaše minulost vás nemusí definovat. Začněte dnes a staňte se silnějším člověkem.
Pokračovat
Stál jsem ve dveřích restaurace. Tři kroky dovnitř, místo u stolu s kamarády, pivo, smích, normální večer. Místo toho jsem stál a srdce mi bušilo jako o závod. Ne proto, že by se mi nechtělo. Chtělo. Ale ten hluk, ty tváře, ten pocit, že se na mě každý dívá a vidí, jak jsem nervózní — […]
Pokračovat
Najdi si bezpečný prostor. Duševní zdraví mužů není jen o tom, že „je vše v pohodě“. Někdy potřebuješ někoho, kdo tě vyslechne bez soudu — kamaráda, terapeuta, nebo partnerku. Ale musíš jí dát šanci tě vyslechnout. Nebuď na sebe přísný. Maska, kterou nosíš roky, nezmizí přes noc. Budeš padat. Budeš se chytat na lži, které […]
PokračovatPamatuju si přesně ten moment. Seděl jsem u kuchyňského stolu, před sebou výpis z běžného účtu, a uvědomil jsem si, že tam leží peníze, o kterých vlastně nic nevim. Nepracujou. Nerostou. Jen tam jsou — a inflace je pomalu, ale jistě žere. Věděl jsem, že s tim musim něco dělat. Ale akciový trhy? Znáš to […]
PokračovatKdyž mi bylo asi čtyřiadvacet, myslel jsem si, že mám neprůstřelný metabolismus. Jsem od přírody atletický typ — ramena se mi rozšiřovala samy, svaly nabíraly i z těch nejhloupějších tréninků a břicho zůstávalo ploché bez ohledu na to, co jsem večer snědl. Pak mi třicetka zašla na krk. Najednou jsem zjistil, že ty dva pizzy […]
PokračovatPamatuju si ten moment přesně. Bylo mi devatenáct, stál jsem na váze v lékárně a čísla na displeji se zastavila na 62 kilogramech. Sto osmdesát centimetrů na výšku a šedesát dva kilo. Prodavačka se na mě podívala s tím typickým výrazem, který jsem znal moc dobře — napůl soucit, napůl úleva, že ona na tom […]
Pokračovat
Před několika lety jsem projel obdobím, které nedokážu pojmenovat jinak než jako šedé. Nic se nedělo. Žádná tragédie, žádný rozchod, žádná finanční krize. Prostě jsem se budil a první věc, která se mi honila hlavou, bylo „zase“. Těžká končetina, olovený jazyk, mlha za hrudníkem. Někdy mi trvalo dvě hodiny, než jsem začal fungovat. Nebyla to […]
Pokračovat