Přestaň být lidský pleaser – jak jsem se naučil být asertivní
Osobní příběh o tom, jak jsem přestal být lidským pleaserem a naučil se asertivitě. Konkrétní kroky, co fungovalo a co ne.
PokračovatOsobní příběh o tom, jak jsem přestal být lidským pleaserem a naučil se asertivitě. Konkrétní kroky, co fungovalo a co ne.
PokračovatKdyž tě život přestane bavit a každý den je šedý. Osobní příběh o hledání ztraceného nadšení s praktickými kroky.
PokračovatPřed rokem jsem měl kalendář, který vypadal jako bitevní plán. Barevné bloky od šesti ráno do deseti večer. Každá hodina měla svůj účel. Ráno cvičení, pak práce, pak schůzky, pak ještě práce, večer čas s rodinou, a pokud zbyde — což nikdy nezbylo — čas na sebe. Byl jsem hrdý na ten kalendář. Ukazoval jsem […]
PokračovatDlouho jsem si myslel, že odpustění je něco, co děláš pro druhé. Že když ti někdo ublíží, máš dvě možnosti — buď mu to oplatíš, nebo mu odpustíš. Jako by to byl dar, co dáváš někomu jinému. Jako bys tím hlavně ukázal, že jsi nad věcí. Trvalo mi roky, než jsem pochopil, že nejtěžší odpustení […]
PokračovatByl květen a já seděl u kuchyňského stolu s šálkem čaje, který už dávno vystydal. Před sebou hadry, pošťácké lístky z března, nabíječka, co nefunguje, a účtenka z lékárny, jejíž smysl jsem už dávno zapomněl. Prostě — nepořádek. Ne takový, co vyřešíš za deset minut. Takový, co se kolem tebe plíživě nahromadí měsíce a ty […]
PokračovatKdo jsi bez svých úspěchů: Jak jsem se naučil, že nejsem to, co dokážu Představ si situaci. Stojíš na párty, někdo tě osloví, a první věta, kterou uslyšíš, je: „Tak co děláš?“ Nehledá tě. Hledá tvůj štítek. A ty ten štítek potřebuješ. Protože bez něj — kdo vlastně jsi? Tenhle otázka mě pronásledovala roky. Dlouho […]
PokračovatPřed pár lety jsem seděl na baru, koukal do prázdna a přemítal, proč se na mě všechny holky vykašlaly po pár schůzkách. Myslel jsem, že jsem ten správný týpek — upřímný, pozorný a se solidním životem. Jenže realita mluvila jinak. Měl jsem tolik zkrachovaných vztahů, že bych mohl otevřít muzeum ztroskotaných nadějí. Pak mi to […]
PokračovatMinulý měsíc jsem zase totálně vybouchl. Schůzka s klientem se zvrtla, můj projekt byl kritizován a já jsem sedl do auta a řval. Doslova jsem tam seděl, bušil do volantu a nadával. Asi to znáš. Ale víš co? V tom autě jsem si uvědomil jednu klíčovou věc — nemám pod kontrolou, co se mi děje, […]
PokračovatSedím v kavárně a čtu zprávu od klienta. Píše, že práce, kterou jsem pro něj odvedl, přinesla firmě dvojnásobný obrat. A víš, co cítím? Ne vděk. Ne hrdost. Spíš ten známý chlad v žaludku, který mi říká: „Brzy na tebe přijdou. Zjistí, že jsi to jen odfaktoval štěstím.“ Syndrom podvodníka. Znáš ten pocit, viď? Pamatuju […]
PokračovatMinulý rok v úterý odpoledne jsem seděl u stolu a měl jsem pocit, že jsem ten nejdůležitější člověk na světě. Kalendář plný do poslední minuty. Zprávy, které neustále blikaly. Dva nedokončené projekty, tři schůzky, které se překrývaly, a večer ještě trénink. Byl jsem zaneprázdněný. Byl jsem busy. A tehdy se mě kamarád zeptal: „Co jsi […]
Pokračovat