Cestování sám – jak jsem překonal strach a našel svobodu

Stojím na letišti v Barceloně, batoh na zádech, telefon v ruce, a v hlavě naprostý chaos. Jsem sám. Poprvé v životě jsem se vydal do cizí země bez jediného známého obličeje. Bez záchranného kruhu. A jsem podělaný strachy.

„Co když se ztratím? Co když mě okradou? Co když se mi nikdo neozve a budu celý týden jíst sám v restauracích jako totální loser?“

Tyhle myšlenky mi běhaly hlavou ještě před pár lety. Možná se v nich poznáváš. Možná taky řešíš, jestli má vůbec smysl vyrazit někam sám, když všichni ostatní na Instagramu postují fotky z dokonalých skupinových výletů.

Jenže každý z nás někdy potřebuje udělat něco, co ho děsí. A já ti dneska řeknu, proč cestování o samotě může být ta nejlepší věc, co pro sebe můžeš udělat.

Proč mě sólo cestování tak děsilo?

Jsem introvert. Vždycky jsem byl. Představa, že budu muset navazovat konverzace s cizími lidmi, objednávat si v jazyce, kterému pořádně nerozumím, a figurat na veřejnosti jako ten „divný samostatně cestující týpek“ – to všechno ve mně vyvolávalo úzkost.

A nejhorší bylo to ticho. Ticho u snídaně. Ticho při procházkách. Ticho u večeře. Prostě ta absence někoho, s kým bych mohl sdílet zážitky v reálném čase.

Zároveň mě ale něco táhlo k tomu, abych to zkusil. Vnitřní hlas, který mi našeptával, že když tohle překonám, otevře se mi úplně nový svět svobody.

Víš co? Měl pravdu.

První sólo výlet: katastrofa i průlom

Můj první výlet byl do malého španělského městečka. Nepotřeboval jsem hned lézt na Mount Everest. Chtěl jsem nejdřív něco zvládnutelného.

První dva dny byly peklo. Cítil jsem se jako mimozemšťan. V kavárně jsem si sedl k notebooku a předstíral, že pracuji, abych nevypadal jako úplný zoufalec. V restauraci jsem si objednával jídlo s sebou, protože sedět sám u stolu mi přišlo jako vystavovat svou samotu na odiv.

Třetí den jsem ale potkal Australana Jacka v místním hostelu. Byl na cestě kolem světa a cestoval sám už druhý rok. To, co mi řekl, změnilo můj pohled:

„Když cestuješ sám, nikdy nejsi doopravdy sám. Jsi otevřený příležitostem, které by tě v bublině tvých kamarádů nikdy nepotkaly.“

Postupně jsem začal chápat, o čem mluví. Začal jsem si povídat s barmankou v místní kavárně. Seznámil jsem se s párem z Německa, když jsem se ztratil v uličkách starého města. Dokonce jsem strávil celý den s místním průvodcem, který mě vzal na místa, o kterých žádný turistický průvodce nepíše.

Co ti sólo cestování dá, co skupinový výlet nikdy nemůže

Postupem času jsem zjistil, že cestování o samotě má výhody, které bych s kamarády nebo partnerkou nikdy nezažil:

1. Naprostou svobodu rozhodování
   Chtěl jsi někdy strávit tři hodiny v malé kavárně a pozorovat místní? Nebo naopak vstát v 5 ráno a vylézt na kopec, abys viděl východ slunce? Když cestuješ sám, nemusíš se s nikým domlouvat. Tvůj čas je plně tvůj.

2. Skutečné seznámení s místní kulturou
   Bez bariéry známých tváří kolem sebe jsi nucen komunikovat s místními. A to je přesně to, co ti otevře dveře k autentickým zážitkům.

3. Sebepoznání, které potřebuješ
   Zní to jako klišé z motivačního plakátu, ale je to realita. Když jsi sám se sebou v neznámém prostředí, najednou vidíš, kdo doopravdy jsi. Co tě děsí. Co tě těší. Jaké jsou tvé hranice a jak daleko je můžeš posunout.

4. Překonání sociální úzkosti
   Tohle bylo pro mě osobně nejcennější. Když nemáš nikoho, kdo by za tebe komunikoval, musíš to udělat ty sám. A každý malý úspěch – ať už je to konverzace s číšníkem nebo s dalším cestovatelem – ti buduje sebevědomí.

Praktické tipy, jak začít s cestováním o samotě

Pojď na to prakticky. Jak začít, když se bojíš udělat ten první krok?

Začni v malém

Nemusíš hned sám do Indie na tři měsíce. Můj první výlet byl na 4 dny do Španělska, druhý týden v Portugalsku. I prodloužený víkend v evropském městě ti dá ochutnat, jaké to je být sám na cestách.

Ubytování volí strategicky

Hostel s společenskou místností (nebo aspoň snídaňovou) je zlatý důl pro seznámení. Nejsem fanoušek party hostelů, ale místa, kde je prostor potkat ostatní cestovatele, jsou k nezaplacení.

Další možnost je Airbnb, kde bydlíš přímo u místních. Moje nejlepší zkušenosti byly právě když jsem bydlel u někoho, kdo mi mohl dát tipy z první ruky.

Měj plán, ale buď flexibilní

Tohle mi pomohlo s úzkostí: měl jsem hrubý plán každého dne, abych se necítil ztracený, ale nechával jsem si prostor pro spontánní rozhodnutí. „Ráno navštívím tohle muzeum, pak se uvidí“ je dostatečný plán.

Používej technologie (ale s mírou)

Aplikace jako Meetup nebo Couchsurfing mají události pro cestovatele. Skupiny na Facebooku pro solo cestovatele v dané destinaci. A jasně, travel blogy s tipy.

Ale! Největší kouzlo sólo cestování je v tom, že odložíš telefon a jsi skutečně přítomný. Takže technologie ano, ale jako nástroj, ne jako štít.

Nauč se jíst sám v restauraci

Tohle byl můj největší strach a teď je to jedna z věcí, které si nejvíc užívám. Vzít si knihu, sednout si na zahrádku, objednat si dobré jídlo a víno, a prostě být. Pozorovat život kolem sebe.

Začni v rušnějších podnicích, kde je spousta lidí a nikdo si tě nevšímá. Postupně zjistíš, že to není žádná věda.

Co když se bojím?

Strach je normální. Já ho cítím před každou cestou, i teď po letech. Nervozita před odletem, úzkost z neznáma – to všechno je součástí procesu.

Ale víš co? Ten strach ti říká, že děláš něco důležitého. Něco, co tě posouvá za tvou komfortní zónu. A tam, za tou zónou, začíná skutečný život.

Moje strategie je jednoduchá: připustím si ten strach. Řeknu si: „Ano, bojím se. A stejně to udělám.“ Protože vím, že na druhé straně strachu čeká svoboda, kterou jsem nikdy předtím nezažil.

Co mi sólo cestování dalo

Po několika letech samostatného cestování můžu říct, že to změnilo celý můj život:

• Zjistil jsem, že dokážu vyřešit problémy, o kterých jsem si myslel, že jsou nad moje síly.
• Potkal jsem lidi, kteří se stali mými přáteli na celý život.
• Naučil jsem se být v pohodě sám se sebou – a to je dovednost, která se hodí všude, nejen na cestách.
• Zlepšil jsem svou schopnost komunikovat i v situacích, kde je jazyková bariéra.
• A hlavně – zjistil jsem, že svět není tak děsivé místo, jak ho často vykreslují zprávy.

Cestování o samotě mi ukázalo, že většina mých strachů existovala jen v mé hlavě. A že lidé jsou ve své podstatě dobří a nápomocní, ať jsi kdekoliv na světě.

Cesta do Santiaga: moje největší sólo výzva

Loni jsem se rozhodl pro svou největší výzvu – Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. 300 kilometrů pěšky, sám, jen s batohem na zádech.

Byly dny, kdy jsem šel 8 hodin v naprosté samotě. Jen já, moje myšlenky a krajina kolem. A pak byly večery v albergues (poutnických ubytovnách), kde jsem sdílel jídlo a příběhy s lidmi z celého světa.

Ta pouť byla metaforou toho, co pro mě znamená cestovat sám: jsou chvíle naprosté samoty, které potřebuješ pro sebereflexi, a pak momenty nečekaných setkání, které tě někam posunou.

První krok je nejtěžší

Vím, že začít není jednoduché. Ale co kdybys to zkusil? Co kdyby tvůj první sólo výlet byl začátkem něčeho, co ti otevře úplně nové možnosti?

Možná to nebude hned dokonalé. Možná budeš mít chvíle, kdy si budeš přát být doma ve svém pohodlí. To je normální.

Ale slibuju ti, že když překonáš ten počáteční odpor, objevíš svobodu, o které jsi ani nevěděl, že existuje.

Svobodu být sám sebou, kdekoliv na světě.

Svobodu jít svou vlastní cestou, svým vlastním tempem.

A hlavně – svobodu od strachu, který tě tak dlouho držel zpátky.

Pojď na to. Svět čeká.