Jak jsem využil 6 měsíců sabbatical a přestal žít jako robot

Před rokem jsem seděl ve své kanceláři, zíral do monitoru a cítil… nic. Totálně vyhořelý, na autopilota, bez energie. Věděl jsem, že takhle to dál nejde. Tak jsem udělal něco šíleného – požádal o 6 měsíců neplaceného volna. Moji nadřízení si asi mysleli, že jsem se zbláznil. Možná jsem se fakt zbláznil.

Jenže každý z nás potřebuje občas úplně vypnout, ne jenom na týden u moře, kde stejně kontroluješ emaily a přemýšlíš, co se děje v práci. Potřeboval jsem restart. Úplný. Radikální.

A víš co? Byly to nejlepší měsíce mého života. A to neříkám jen tak.

Co jsem vlastně chtěl?

Před tím sabbaticakem jsem si položil jednoduchou otázku: „Co vlastně chci od života?“ A poprvé po dlouhé době jsem si na ni upřímně odpovídal.

Nechtěl jsem:

Každé ráno vstávat s pocitem „zase do práce“
Večer padat vyčerpaný do postele
Prožít další rok, který bude k nerozeznání od toho minulého

Chtěl jsem:

Najít, co mě skutečně baví a naplňuje
Cítit se ve svém těle dobře
Přestat dělat věci jen proto, že „se to tak dělá“

To zní jednoduše, ale když žiješ v systému, kde každý očekává, že budeš fungovat jako dobře namazaný stroj, není to sranda vybočit.

První měsíc: Digitální detox a totální zmatení

První měsíc byl… zvláštní. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Vážně. Najednou žádné schůzky, deadliny, povinnosti. Pamatuješ, jak to bylo, když jsi byl malý a měl jsi celé léto volno? Já už ne. A musel jsem se to znovu naučit.

Rozhodl jsem se pro radikální digitální detox:

Smazal jsem pracovní email z telefonu
Sociální sítě jsem omezil na 30 minut denně
Oznámení? Všechna vypnutá

První týden jsem byl nervózní jak pes. Pořád jsem sahal po telefonu, i když jsem věděl, že tam nic není. To je realita – jsme závislí víc, než si připouštíme.

Po dvou týdnech přišla úleva. A pak nuda. A pak… svoboda. Najednou jsem měl prostor přemýšlet. Bez neustálého šumu v hlavě.

Druhý měsíc: Tělo jako projekt

Když máš čistou hlavu, začneš vnímat své tělo. A já si uvědomil, jak jsem ho roky zanedbával. Sedavá práce, málo pohybu, stres, špatné jídlo…

Rozhodl jsem se udělat z vlastního těla projekt:

Začal jsem s 16/8 intermittent fastingem
Každé ráno 20 minut mobility cvičení
3x týdně silový trénink
Žádný alkohol (to bylo těžší, než jsem čekal)

Efekt? První dva týdny byly peklo. Pak přišla energie, jakou jsem neměl od dvaceti. Začal jsem sledovat svůj spánek na Whoopu a zjistil, že kvalita se zvedla o 28%.

A přišla první lekce: tělo a mysl nejsou oddělené entity. Když dáš do pořádku jedno, druhé následuje.

Třetí měsíc: Cesta, která mění

Třetí měsíc jsem se rozhodl pro něco, o čem jsem roky mluvil, ale nikdy jsem to neudělal – pouť do Santiago de Compostela. Ne celou (na to bych potřeboval víc času), ale posledních 200 km.

Zní to šíleně, ale věděl jsem, že potřebuju fyzickou cestu, která by symbolizovala tu vnitřní.

Co mi to dalo?

Denně 20-25 km chůze srovná myšlenky líp než jakákoli meditace
Setkání s lidmi, kteří také hledají něco víc než jen kariéru
Pochopení, že většina „nezbytných“ věcí, které vlastním, jsou zbytečné

Na pouti jsem potkal Marcela, 65letého bývalého bankéře z Německa, který po infarktu všechno prodal a teď cestuje světem. Řekl mi něco, co nezapomenu: „Život je příliš krátký na to, abys ho strávil děláním věcí, které nenávidíš, pro lidi, které nerespektuješ, abys si mohl koupit věci, které nepotřebuješ.“

Čtvrtý měsíc: Peníze jako nástroj, ne cíl

Když jsem se vrátil, musel jsem řešit praktické věci – včetně financí. Šest měsíců bez příjmu není legrace, i když jsem měl našetřeno.

Uvědomil jsem si, že můj vztah k penězům byl pokřivený:

Pracoval jsem víc, abych vydělal víc
Vydělával jsem víc, abych mohl utrácet víc
Utrácel jsem víc, abych se cítil líp
Necítil jsem se líp, tak jsem pracoval ještě víc

Začal jsem studovat osobní finance a investování. Ne abych zbohatl, ale abych získal svobodu. A došlo mi, že existují zajímavé cesty, jak fungovat jinak:

Investovat pravidelně malé částky (začal jsem s DCA strategií na Bitcoin přes Štosuj.cz)
Omezit zbytečné výdaje (zrušil jsem 6 předplatných služeb, které jsem vlastně nepotřeboval)
Automatizovat základní investice (Portu.cz)

Nepřehlédněte Jak jsem rozjel první byznys s nulovým rozpočtem – krok za krokem

Samozřejmě, nejsem finanční poradce a tohle není investiční rada – jsem v tomhle naprostý amatér a každý by si měl udělat vlastní výzkum. Ale pochopil jsem, že ke svobodě nevede cesta přes vyšší příjem, ale přes nižší závislost na příjmu.

Pátý měsíc: Minimální životní styl, maximální zážitky

Pátý měsíc jsem se rozhodl pro experiment – jak málo věcí skutečně potřebuju k životu?

Vyklízel jsem byt a prodával/daroval všechno, co jsem rok nepoužil. Nakonec jsem se zbavil asi 60% věcí. A víš co? Vůbec mi nechybí.

Co mi ale změnilo život:

Šatník zredukovaný na 40 kusů oblečení
Pracovní prostor jen s tím, co opravdu používám
Žádné „až to budu někdy potřebovat“ věci

Vyčištěný prostor = vyčištěná mysl. A když máš méně věcí, máš paradoxně víc:

Víc peněz (protože míň utrácíš)
Víc času (protože se nestaráš o tolik věcí)
Víc svobody (protože nejsi tolik vázaný na místo)

A to nejlepší? Začal jsem investovat do zážitků místo do věcí. Týden surfování v Portugalsku mi dal víc než nový telefon nebo značkové oblečení.

Šestý měsíc: Příprava na návrat

Poslední měsíc jsem stál před otázkou – co dál? Vrátit se do starého zaměstnání? Hledat nové? Nebo jít úplně jinou cestou?

Nakonec jsem se rozhodl vrátit, ale za mých podmínek:

80% pracovní úvazek (jeden den v týdnu pro sebe)
Dva dny z domova
Jasné hranice mezi pracovním a osobním časem

K mému překvapení firma souhlasila. Možná proto, že jsem byl klidnější, soustředěnější a jasnější v tom, co chci.

Co mi těch 6 měsíců dalo?

Po šesti měsících jsem jiný člověk. Ne, to zní jako klišé. Jsem ten stejný člověk, ale konečně žiju podle svých pravidel, ne podle očekávání ostatních.

Největší změny:

Ranní rutina (mobility, studená sprcha, yerba maté místo kávy)
Pravidelný pohyb (ne pro vzhled, ale pro energii a mysl)
Jasné hranice mezi prací a osobním životem
Týdenní digitální detox (od soboty večer do neděle večer)
Vědomé utrácení a investování (a ne impulzivní nakupování)

Proč to neudělá každý?

Možná si teď říkáš: „To je hezké, ale ne každý si může dovolit šest měsíců nepracovat.“

A máš pravdu. Měl jsem privilegium – naspořené peníze, chápavého zaměstnavatele, žádné děti ani hypotéku.

Jenže každý z nás má možnost udělat alespoň malý krok. Nemusí to být hned půl roku. Může to být:

Víkend bez telefonu
Měsíc bez alkoholu
Týden dovolené, kdy skutečně vypneš

Nejde o délku, ale o záměr. O to, že se zastavíš a přehodnotíš, jestli cesta, po které jdeš, vede tam, kam chceš dojít.

Co teď?

Je to pár měsíců, co jsem se vrátil do „normálního“ života. Ale už to není ten stejný život.

Každé ráno si připomínám, že život není o tom, kolik toho stihneš, ale o tom, jak se u toho cítíš. Není to o tom, kolik vyděláš, ale o tom, jakou svobodu ti ty peníze dají.

Pojď na to – možná nepotřebuješ půlroční sabbatical. Možná stačí, když se dnes večer posadíš a upřímně si odpovíš na otázku: „Žiju život, který opravdu chci žít? A pokud ne, co s tím můžu udělat?“

A jestli si na tu druhou otázku nedokážeš odpovědět, udělej první krok – dej si pauzu. Hodinu, den, týden. Cokoliv dokážeš. Protože nejhorší je zůstat na autopilota a pak jednoho dne zjistit, že jsi prožil život, který jsi vlastně ani nechtěl žít.

A to by byla sakra škoda, nemyslíš?