Syndrom podvodníka: Když úspěch bolí a ty si připadáš jako lhář

Stojím na pódiu před 300 lidmi. Přednáším o mužské sebedůvěře a vnitřní síle. Publikum mi visí na rtech. Někteří si dělají poznámky. A víš, co se mi honí hlavou, zatímco tam tak stojím?

„Za chvíli na mě přijdou. Zjistí, že nemám žádný PhD titul z psychologie. Že jsem jen kluk, co čte knížky a experimentuje sám na sobě. Že nemám žádné skutečné know-how.“

Hodina přednášky končí potleskem vestoje. A já? Cítím se jako podvodník.

Syndrom podvodníka je jako neviditelný upír

Syndrom podvodníka ti vysává energii a sebevědomí, i když objektivně v životě dosáhnešž úspěchů. Říkáš si: „Mám dobrou práci, vydělávám slušné peníze, lidi mě respektují… ale je to všechno jen nějaká šťastná náhoda. Jen otázka času, než na mě přijdou.“

Zní to povědomě? Nejsi v tom sám. Tenhle pocit, že jsi vlastně jen šťastný podvodník, který se ocitl na místě, kde nemá co dělat, má až 70% populace. A není to jen nějaká slabost průměrňáků. Čím větších úspěchů dosáhneš, tím silnější může být.

Proč se cítíš jako podvodník, i když jsi očividně kompetentní?

Tvůj mozek je skvělý v mnoha věcech, ale objektivní sebehodnocení mezi ně nepatří. Když trpíš syndromem podvodníka, děje se několik věcí najednou:

1. Připisuješ své úspěchy vnějším faktorům – „Měl jsem štěstí,“ „To byl jen příznivý trh,“ „Šéf byl ten den v dobré náladě“

2. Své neúspěchy považuješ za důkaz své neschopnosti – „Tohle se mi nepovedlo, takže jsem nekompetentní ve všem“

3. Žiješ v permanentním strachu z odhalení – „Co když zjistí, že nemám tušení, co dělám?“

4. Ignoruješ pozitivní zpětnou vazbu – „Říká to jen ze zdvořilosti“

5. Přeháníš schopnosti ostatních – „Všichni ostatní to zvládají mnohem lépe“

Jenže každý z nás má v hlavě trochu pokřivený obraz sebe sama. Je to normální. Problém vzniká, když ti tyhle myšlenky začnou aktivně škodit.

Můj osobní boj s pocitem podvodníka

Když jsem začínal psát tenhle blog, měsíce jsem odkládal zveřejnění prvního článku. Proč?

„Kdo jsem já, abych někomu radil? Co když mě někdo zkritizuje? Co když udělám chybu?“

Celé noci jsem strávil čtením studií a ověřováním každého tvrzení třemi různými zdroji. Ne kvůli tobě jako čtenáři. Kvůli tomu imaginárnímu odborníkovi, který by mohl přijít a říct: „Ha! Tady ses mýlil! Jsi podvodník!“

Ale víš co? Nakonec jsem to prostě zveřejnil. S chybami, nedokonalostmi i osobními příběhy. A pak se stalo něco zajímavého – začaly chodit zprávy od lidí, kterým to pomohlo. Kterým to dalo nový pohled. Kterým to změnilo den.

A já si uvědomil, že dokonalost není vstupní podmínkou pro to, abys mohl být užitečný.

5 způsobů, jak bojovat se syndromem podvodníka

1. Začni si vést deník úspěchů

Ne, není to narcismus. Je to protilátka proti selektivní paměti tvého mozku, který má tendenci zapomínat na tvé úspěchy a zveličovat neúspěchy.

Já si každý pátek zapisuju tři věci, které se mi ten týden povedly. Někdy jsou to velké věci jako „Dokončil jsem důležitý projekt v práci“. Jindy malé, jako „Zvládl jsem těžký rozhovor, kterého jsem se bál“.

Po pár měsících se ti před očima začne skládat obraz člověka, který toho vlastně docela dost umí. Je to jako být detektivem ve vlastním životě a hledat důkazy své kompetence.

2. Přestaň se porovnávat s ostatními (nebo aspoň změň způsob)

„Porovnávání je zloděj radosti,“ říká staré přísloví. A má pravdu.

Jenže kašli na tohle moudro – porovnávání je naprosto přirozené a neuděláš s tím nic. Takže místo abys přestal porovnávat, změň způsob, JAK to děláš.

Když vidíš někoho úspěšného, místo „Proč nejsem tak dobrý jako on?“ se zeptej „Co se můžu od něj naučit? Jakou cestu prošel, než se dostal tam, kde je?“

Každý expert byl kdysi začátečník. Každý. Bez výjimky.

3. Přijmi, že nemusíš vědět všechno

Tohle je past mnoha chytrých lidí. Myslíš si, že abys mohl být považován za kompetentního, musíš znát odpověď na každou otázku.

Já sám jsem strávil roky tím, že jsem předstíral znalosti v oblastech, kde jsem je neměl, jen abych nevypadal nekompetentně. A víš, co jsem zjistil? Že nejsilnější věta, kterou můžeš říct, je často: „To nevím, ale zjistím to.“

Nemusíš být všeznalý. Stačí být všezvídavý.

4. Změň svůj vnitřní dialog

Když se přistihneš při myšlence „Jsem podvodník“, zkus ji přeformulovat na „Mám pocit, že jsem podvodník“.

Tenhle malý posun v jazyce ti pomůže uvědomit si, že se jedná o pocit, ne o fakt. Pocity nejsou fakta, i když se tak často tváří.

Já si dokonce vytvořil vlastní rituál. Když mě přepadne pocit, že jsem podvodník, řeknu nahlas: „Tohle je jen ten syndrom podvodníka. Není to realita.“

5. Přestaň čekat, až budeš „připravený“

Jestli čekáš na moment, kdy se konečně budeš cítit dostatečně připravený a kompetentní, mám pro tebe špatnou zprávu – ten moment možná nikdy nepřijde.

Ten pocit, že „teď už všechno vím a jsem připravený“, je často iluze. Realita je taková, že nikdy nebudeš mít 100% znalostí. Nikdy nebudeš dokonale připravený.

Ale víš co? To je v pořádku. Protože růst přichází z akce, ne z čekání.

Proč syndrom podvodníka není jen negativní

Tady je překvapivá pravda – syndrom podvodníka může být v malých dávkách užitečný.

Lidé, kteří občas pochybují o svých schopnostech:

• Častěji se důkladněji připravují
• Mají tendenci k větší empatii vůči ostatním
• Jsou otevřenější novým poznatkům
• Méně často sklouzávají k aroganci

Problém není v tom, že občas pochybuješ. Problém je, když tě pochybnosti paralyzují.

Nejvíce trpí ti nejschopnější

Zní to paradoxně, ale je to tak – čím víc toho víš, tím lépe si uvědomuješ, kolik toho ještě nevíš. Je to jako stoupat na horu a s každým krokem vidět dál a dál… a uvědomovat si, kolik dalších, vyšších hor ještě stojí před tebou.

Proto syndrom podvodníka často nejvíce trápí ty nejschopnější lidi. Ti průměrní si často myslí, že vědí všechno. Ti skutečně chytří vědí, že nevědí skoro nic.

Já sám jsem se s tímhle paradoxem potkal mnohokrát. Čím víc jsem studoval psychologii, tím méně jsem si připadal kvalifikovaný o ní mluvit. Čím víc jsem se učil o investování, tím opatrnější jsem byl ve svých soudech.

Co můžeš udělat hned teď

1. Identifikuj své spouštěče – V jakých situacích se cítíš nejvíc jako podvodník? Při veřejném vystupování? Při přijímání pochvaly? Když tě někdo považuje za autoritu?

2. Najdi svého „reality-check“ přítele – Někoho, kdo tě zná, respektuje a dokáže ti dát upřímnou zpětnou vazbu, když tvůj syndrom podvodníka zase řádí.

3. Vytvoř si „fuck it“ moment – Stanová si chvíli, kdy navzdory všem pochybnostem řekneš „A dost!“ a prostě to uděláš. Zveřejníš ten článek. Pošleš tu přihlášku. Přijmeš tu nabídku.

Přílišná skromnost není ctnost, ale brzda

Být skromný je fajn. Ale existuje taky něco jako toxická skromnost – když popíráš své schopnosti, znevažuješ své úspěchy a odmítáš si přiznat, co všechno jsi dokázal.

Chtěl bych ti říct jednu věc, kterou jsem se naučil po mnoha letech vlastního popírání: Uznat své úspěchy není arogance. Je to přesnost.

Závěr: Možná jsi lepší, než si myslíš

Co když… co když je pravda opačná, než se bojíš? Co když nejsi podvodník, který se náhodou ocitl mezi schopnými? Co když jsi ve skutečnosti schopnější, než si připouštíš, ale tvůj strach ti brání to vidět?

Co když syndrom podvodníka není nic jiného než tvůj vlastní mozek, který se snaží tě udržet v komfortní zóně a chránit tě před potenciálním zklamáním a odmítnutím?

Zní to šíleně, ale zkus na chvíli připustit, že možná – jen možná – jsi mnohem kompetentnější, než si dovolíš věřit.

A možná je čas přestat se schovávat.

A možná je čas nechat svět uvidět, co v tobě doopravdy je.

Pojď na to.