Před dvěma lety jsem seděl v kavárně naproti cizinci a cítil, jak mi po zádech stéká studený pot. Měl jsem se s ním bavit. O čemkoliv. A já nemohl najít jediné slovo. Když jsem odcházel, slíbil jsem si, že tohle už nikdy nezažiju. Tulení se v sociální úzkosti je bezpečné, ale zabíjí to duši. Postupně […]
PokračovatPamatuju si to jako dneska. Stál jsem na chodbě a snažil se odmítnout pozvání na páteční večírek, i když jsem uvnitř věděl, že vůbec nechci jít. „Hmm, tak možná přijdu aspoň na chvíli,“ slyším se říkat. Jenže ve skutečnosti? Nechtělo se mi ani trochu. Zní ti to povědomě? Já jsem byl roky mistrem v people-pleasingu. […]
PokračovatPřed pár lety jsem seděl na baru, koukal do prázdna a přemítal, proč se na mě všechny holky vykašlaly po pár schůzkách. Myslel jsem, že jsem ten správný týpek – upřímný, pozorný a se solidním životem. Jenže realita mluvila jinak. Měl jsem tolik krachu ve vztazích, že bych mohl otevřít muzeum ztroskotaných nadějí. Pak mi […]
PokračovatMinulý týden jsem se zamknul na 6 hodin v pokoji. Bez telefonu. Bez internetu. Jen já, notebook, hrnek yerba maté a čistý papír. Výsledek? Odvedl jsem práci, na kterou bych normálně potřeboval tři dny rozptylování, prokrastinace a přeskakování mezi úkoly. Zní to šíleně, ale funguje to. A není to jen můj výmysl. Je to koncept […]
PokračovatSeděl jsem na své posteli v malém pronajatém bytě. Prázdný účet. Žádné úspory. A obrovská touha konečně dělat něco svého. Znáš to? Ten moment, kdy jsi dole, ale zároveň cítíš, že teď nebo nikdy? Tehdy jsem netušil, že právě tenhle moment – když nemáš ani korunu na rozjezd – může být paradoxně ten nejlepší čas […]
PokračovatDobře si to pamatuju. Ten moment, kdy jsem seděl naproti svýmu šéfovi a čekal, že konečně uslyším: „Povyšujeme tě.“ Místo toho přišlo: „Jsi dobrý, ale ještě ne připravený.“ Zase. Potřetí za dva roky. Jenže já byl připravený. Dělal jsem přesčasy, plnil úkoly, snažil se. A stejně nic. Víš, co bylo nejhorší? Že ten týpek, co […]
PokračovatMinulý týden jsem seděl na terase u kávy a pozoroval lidi kolem. Jednoho po druhém. A víš, co jsem viděl? Prázdné oči. Bezcílné pohyby. Lidi, co přežívají, ale nežijí. A sakra. Příliš často jsem v poslední době viděl ten samý výraz i ve svém zrcadle. Ten pocit znáš. Ráno vstaneš, koukáš do stropu a přemýšlíš: […]
PokračovatPamatuješ, jak ses jako malý těšil na novou hračku? Ten pocit, kdy jsi konečně dostal to, po čem jsi toužil – letadýlko na dálkové ovládání, PlayStation, nebo třeba nový skateboard. Myslel sis, že budeš šťastný na věky… a pak? Po týdnu jsi zíral do stropu a cítil jsi tu prázdnotu. Znáš to, že jo? Je […]
PokračovatMinulý měsíc jsem zase totálně vybouchl. Schůzka s klientem se zvrtla, můj projekt byl kritizován a já jsem sedl do auta a řval. Doslova jsem tam seděl, bušil do volantu a nadával. Asi to znáš. Ale víš co? V tom autě jsem si uvědomil jednu klíčovou věc – nemám pod kontrolou, co se mi děje, […]
PokračovatStojím na pláži. Pět ráno. Surfové prkno pod paží. Je mi zima a jsem kurva nervózní. Hodinu před svítáním vypadá oceán jako černá díra. Nevidíš, co tě tam čeká… ale stejně víš, že tam musíš. Tohle je moment, který přichází vždycky stejně. Bez ohledu na to, kolikrát už jsem tam byl. Seš sám. Jen ty […]
Pokračovat