Minulou neděli jsem seděl na balkoně s kávou v ruce. Žádný telefon, žádný podcast, žádný notebook. Jen já, káva a zvuky města. Trvalo mi asi sedm minut, než jsem začal cítit tu známou tíhu v žaludku — pocit, že bych vlastně měl něco dělat. Že sedět a dívat se na stromy je luxus, který si […]
Pokračovat
Proč jsem začal psát deník a jak mi to změnilo život Bylo jedenáct večer. Seděl jsem na kraji postele a v ruce jsem držel obyčejný sešit s tvrdými deskami. Ten sešit ležel tři týdny na policce u dveří — koupil jsem ho v Momentce na tâšního výletě, protože se mi líbil obal. Pak jsem si […]
Pokračovat
Když mi bylo dvacet pět, myslel jsem si, že vím, co mě baví. Měl jsem odpověď připravenou pro každého, kdo se zeptal. „Baví mě sport, cestování a dobré jídlo.“ Říkal jsem to s přesvědčením člověka, který má věci rozmyšlené. Dnes vím, že jsem neměl tušení. A že ta odpověď byla vlastně seznam věcí, které dělám, […]
PokračovatOsobní příběh o tom, jak jsem přestal být lidským pleaserem a naučil se asertivitě. Konkrétní kroky, co fungovalo a co ne.
PokračovatKdyž tě život přestane bavit a každý den je šedý. Osobní příběh o hledání ztraceného nadšení s praktickými kroky.
Pokračovat
Před rokem jsem měl kalendář, který vypadal jako bitevní plán. Barevné bloky od šesti ráno do deseti večer. Každá hodina měla svůj účel. Ráno cvičení, pak práce, pak schůzky, pak ještě práce, večer čas s rodinou, a pokud zbyde — což nikdy nezbylo — čas na sebe. Byl jsem hrdý na ten kalendář. Ukazoval jsem […]
Pokračovat
Dlouho jsem si myslel, že odpustění je něco, co děláš pro druhé. Že když ti někdo ublíží, máš dvě možnosti — buď mu to oplatíš, nebo mu odpustíš. Jako by to byl dar, co dáváš někomu jinému. Jako bys tím hlavně ukázal, že jsi nad věcí. Trvalo mi roky, než jsem pochopil, že nejtěžší odpustení […]
Pokračovat
Kdo jsi bez svých úspěchů: Jak jsem se naučil, že nejsem to, co dokážu Představ si situaci. Stojíš na párty, někdo tě osloví, a první věta, kterou uslyšíš, je: „Tak co děláš?“ Nehledá tě. Hledá tvůj štítek. A ty ten štítek potřebuješ. Protože bez něj — kdo vlastně jsi? Tenhle otázka mě pronásledovala roky. Dlouho […]
PokračovatSedím v kavárně a čtu zprávu od klienta. Píše, že práce, kterou jsem pro něj odvedl, přinesla firmě dvojnásobný obrat. A víš, co cítím? Ne vděk. Ne hrdost. Spíš ten známý chlad v žaludku, který mi říká: „Brzy na tebe přijdou. Zjistí, že jsi to jen odfaktoval štěstím.“ Syndrom podvodníka. Znáš ten pocit, viď? Pamatuju […]
PokračovatMinulý měsíc jsem zase totálně vybouchl. Schůzka s klientem se zvrtla, můj projekt byl kritizován a já jsem sedl do auta a řval. Doslova jsem tam seděl, bušil do volantu a nadával. Asi to znáš. Ale víš co? V tom autě jsem si uvědomil jednu klíčovou věc — nemám pod kontrolou, co se mi děje, […]
Pokračovat